Poruchy dýchání ve spánku

Poruchy dýchání ve spánku zahrnují řadu problémů s dýcháním během spánku.  Dva nejběžnější typy spánkové apnoe, stavu, který má za následek opakované zástavy dechu během spánku, jsou obstrukční spánkové apnoe a centrální spánkové apnoe.

Obstrukční spánková apnoe (OSA)

Obstrukční spánková apnoe (OSA) se projevuje zástavami dechu (apnoemi) během spánku, které jsou ukončeny hlasitým zvukem, zachrápáním. Ráno při probuzení pacienti pociťují sucho v ústech, stěžují si na neodpočatost a nevyspalost.

Přes den dominuje únava, snížená výkonnost, poklimbávání až usínání v klidu (čtení, sezení na poradě) či při monotonní činnosti (mikrospánky při řízení), u těžší OSA i během aktivní činnosti. S uvedenými příznaky často souvisí i zhoršená nálada, pokles sexuálních aktivit. Za známku nemoci se považuje 5 zástav dechu za hodinu spánku, se stoupajícím počtem apnoí stoupá zdravotní riziko. Obstrukční spánková apnoe (OSA) postihuje cca 10% populace, častěji muže, zvláště středního a vyššího věku (neoficiálně se udává, že jím trpí zhruba polovina mužů ve věku nad 50 let).

Příčina onemocnění, důsledky

OSA je kromě mužského pohlaví spojena s nadváhou a obezitou, ke vzniku přispívá i kouření. Během zdravého spánku klesá přirozené napětí svalů v oblasti horních dýchacích cest (hlavně kořene jazyka, měkkého patra a hltanu), dýchací cesty se zužují. Pacienti s OSA mají v této oblasti tkáně zmnožené (nejčastěji v důsledku nadváhy a usazování tuku) a během apnoí dochází až k úplnému uzávěru dýchacích cest. Vzduch nemůže proudit do plic, neokysličuje se krev. Nedostatek kyslíku spouští v těle „poplachovou reakci“, která je ukončena krátkým probuzením s přechodným zvýšením srdeční frekvence a vzestupem krevního tlaku. Po několika vteřinách pacient opět usíná a probouzení většinou nezaznamená. Pokud se však mikroprobuzení opakují, zabraňují prohloubení spánku. Hluboký (též delta) spánek je nutný k regeneraci organismu a pocitu osvěžení. Proto si pacienti stěžují na neosvěženost a únavu po ránu a poklimbávají přes den. Dalším důvodem, proč musí být OSA léčena, je její příčinný stav k rozvoji onemocnění srdce a cév, hlavně hypertenze. V poslední době je intenzivně studován vliv opakovaných probuzení a poklesů hladiny kyslíku v krvi během apnoí na vznik metabolických poruch – cukrovky, poruch lipidového metabolismu (dyslipidemie), nealkoholické steatozy jater a dalších.

Léčba

Léčba OSA se řídí počtem apnoických pauz. U těžších případů (více jak 15 apnoí za hodinu) je suverénní metodou léčba pomocí trvalého přetlaku v dýchacích cestách (CPAP) – pomocí přístroje a nosní masky je v dýchacích cestách vytvářen přetlak, který udržuje cesty průchodné. Spánek se tak může nerušeně prohloubit. Výsledkem je vymizení udávaných příznaků. Léčba je dobře tolerována i přes mnohdy prvotní negativní reakce pacienta. U lehčích případů připadá v úvahu chirurgická léčba – chirurgický zákrok v oblasti měkkého patra či kořene jazyka.

Závěrem

Z předložených faktů vyplývá nutnost léčby OSA. Prvotní příčinou bývá nejčastěji nespokojenost ložnicového partnera s hlasitým chrápáním. Socioekonomické důsledky (únava, nevýkonnost, usínání, špatná nálada, zvýšené riziko úrazů, mikrospánky) a zdravotní důsledky (kardiovaskulární a metabolické riziko) předurčují onemocnění k bezodkladnému řešení, zvláště když nepatří k medicínsky nejsložitějším a nejnákladnějším a pro pacienta přináší rychlý efekt.

Centrální spánková apnoe (CSA)

Centrální spánková apnoe je porucha spánku, při které mozek nevysílá signál „dýchat“ svalům, které řídí dýchání během spánku.  V některých případech osoby s centrální spánkovou apnoí také vykazují abnormální dýchání známé jako Cheyne-Stokesovo dýchání. Při Cheyne-Stokesově dýchání po období mělkého dýchání následuje hluboké dýchání, s občasnou centrální apnoí, kdy se dýchání během každé apnoe zastaví na déle než 10 sekund.